Vždycky když jsem byla malá, tak jsem chtěla cestovat a být letuškou. A proč? Jednoduchá odpověď. Letušky lítají letadlem, a hlavně taky cestují. Podívají se do různých zemí a díky tomu je i ta práce baví. Tak že když mi bylo asi 6 let, tak jsem dostala svůj první cestovatelský kufr a taky kostým letušky. No málem jsem se zbláznila, co vám budu povídat. Ta největší dětská radost, jakou kdy poznáte. Úsměv jsem měla nasazený až do večera. Hrála jsem se na cestování, jak navštěvuji různé destinace, jak se učím cizí jazyky, kterým nikdo nerozuměl. A tak jsem díky téhle dětské hře, procestovala celý svět a mohla jsem vypustit svoji dětskou fantazii, která byla opravdu velká. A tak jsem si řekla, že bych si tenhle dětský sen ráda splnila. No ale bohužel, někdy se sny nesplní a já ten svůj nesplnila. Měla jsem bohužel ve svých patnácti letech spousty starostí.
Maminka mi onemocněla a táta od ní odešel, tak že měla jenom mě. No, a tak jsem jí tu nemohla nechat jen tak samotnou. Takže neznamená, pokud si sen nesplním teď tak nikdy. Nikdy jsem nepřestala věřit, že budu cestovat, nikdy mě to neopustilo. A tak se i stalo. Letuškou jsem se sice nikdy nestala, ale to mi vůbec nevadilo. Bylo to, to poslední, co mě v životě opravdu trápilo. Cestovala jsem s mojí maminkou. Chtěla jsem jí ještě ukázat naposledy svět tak jak ho neznala. A tak jsme si sbalili kufry a vyrazili jsme. První zastávka sice nebyla nějaká přepychová destinace, ale museli jsme se ujistit, že to mamka zvládne, a tak jsme se vydali jen do Chorvatska.
Skvělé, na poprvé bylo všechno v pořádku a byli jsme šťastné že mamka tohle mohla semnou podstoupit, a tak jsme vyrazili dál. Procestovali jsme Chorvatsko, podle toho, co nás zaujalo a vydali jsme se na další cestu a tou byla Itálie, kde se chtěla mamka vždycky podívat. Chtěla vidět Řím, který ji vždycky fascinoval, a tak jsem neváhala ani minutu a zavítali jsme do Říma. Ale bohužel, tohle byla mamky poslední zastávka v našem cestování. Její stav se razantně zhoršil a museli jsme co nejrychlejší cestou do nemocnice. Nebylo jí už pomoci a během noci zemřela. Vůbec netuším proč, nebo proč se to tak stalo. Ale slíbila jsem jí, že budu cestovat dál. A tak i bylo. Ale nebyla jsem na to sama. Mamka byla vždycky u mě a vždycky na cestách taky bude.